Označení hvězd

Použití alfabéty

Německý právník Johanes Bayer roku 1603 vydává svou Uranometrii, ve které zavádí označení hvězd v rámci souhvězdí malými řeckými písmeny od nejjasnější po nejslabší. Postupuje tak v souladu s řeckou tradicí, v níž písmena měla současně funkci číslic. Výjimkou jsou souhvězdí jižní oblohy, která vznikla rozdělením velikého souhvězdí lodě Argó, tedy Lodní záď, Lodní kýl a Plachty, a ponechala si tak původní označení.

Poznamenejme, že anglické ekvivalenty jsou převzaty z latiny, přičemž řecké písmeno κ se přepisovala jako C, řecké υ jako V. Písmena Y a Z do latinské abecedy přibyla až za doby Ciceronovy, tj. v 1. století př. n. l., a byla zařazena na konec abecedy (za X).

Proměnné hvězdy

Zvláštní pozornost si zaslouží vysvětlení, jak se pojmenovávaly proměnné hvězdy. První proměnné hvězdy (β Persei, ο Ceti, δ Scuti apod.) si ponechávají původní označení. S rozvojem astronomie a sledování proměnných hvězd v 19. století se v jednom souhvězdí již vyskytuje příliš mnoho nepojmenovaných hvězd a řecká písmena už nestačí. Proto se zavádí nový systém. První proměnná hvězda v souhvězdí se nazve velkým písmenem R. Takto se pokračuje až do Z, následuje A a končí se u Q. Jak zjistíme, ani tento způsob nestačí a u souhvězdí v Mléčné dráze (jako je například Labuť), brzy narazíme a potřebujeme další pojmenování. Zavedou se proto dvoupísmenná označení AA až AZ, BA až BZ a tak dále až ZZ. Pokud ani to nestačí, přistoupíme k označení V a číslo větší nebo rovno 345.